Mezi dvěma velkými knižními svátky, 23. dubnem (Světový den knihy a autorských práv) a 9. květnem (zahájení 25. ročníku mezinárodního knižního veletrhu literárního festivalu Svět knihy Praha 2019) se tak četlo – po celé republice, v téměř každém městě i vesničce, na cestě vlakem mezi nimi, na každém myslitelném místě. Opravdu! Jednu fotografii z toalety jsme skutečně obdrželi. Nespočet jich bylo z postýlek, nejčastěji se však čtenáři sešli ve škole, knihovně, klubovně, ale i v přírodě, domově důchodců, kuchyňce, kanceláři starosty (který neměl šanci utéct) nebo třeba na výstavě obrazů.
Všem účastníkům proto patří obrovské poděkování! Některé paní učitelky a učitelé by si za nadšení, se kterým zapojili své svěřence, zasloužili metál. Na mnoha místech žijí děti, které si až s neuvěřitelnou profesionalitou přichystaly akci podle vlastních představ a plánů (od domluvy s publikem, rozdělení rolí, výtvarného zpracování, pořízení videozáznamu až po zajištění občerstvení). A když se četlo z knihy Karlík a továrna na čokoládu, tak přece musí proběhnout ochutnávka!
Nad zaslanými materiály jsme se smáli, přikyvovali i se dojímali k slzám. Vybrat proto jen 3 nejinspirativnější bylo neuvěřitelně těžké. Podle poroty si banánovku knih zaslouží tito čtenáři:
1) Základní škola Davle, Školní – porota ocenila vlastní iniciativu dětí, se kterou se ke DDČ postupně přidávali další a další žáci, až se nakonec dobrovolně zapojila celá škola. Jejich vnitřní motivace může být pro ostatní skutečnou inspirací.
2) ZŠ Senice na Hané – základní škola pojala DDČ jako celý projektový den a zdokumentovala jej ve skvěle zpracovaném videu, z nějž je vidět nadšení a zaujetí dětí.
3) ZŠ a MŠ Luka nad Jihlavou – si zaslouží knihy za mimoškolní aktivitu. Kreativním způsobem přetvořili obecní akci (pálení čarodějnic), která se primárně čtení netýká, na svátek knih. Vybrali tematicky odpovídající knihu a vynesli své školní čtení ven, mezi celou komunitu.
Hlavně jsme však chtěli upozornit na skutečnost, že čtenářské dovednosti nejsou samozřejmé a že i v dnešní moderní Evropě žije 73 milionů dospělých bez literárních dovedností. České děti k nim ale rozhodně patřit nebudou.
Dozvěděli jsme se, že vzájemné čtení nahlas se řadí k pravidelným aktivitám na mnoha a mnoha školách. Nemálo žáků chodí často do mateřinek, aby přečetli pohádku před spaním mladším kamarádům. Nebo do nejbližšího domova důchodců potěšit babičky a dědy. Společné návštěvy knihovny patří k naprosté samozřejmosti (mnohdy pravidelnější než preventivky u zubaře) a knížku před spaním si děti berou tak automaticky jako ráno ponožky. Mnoho škol a tříd využilo své zaběhnuté aktivity, aby se ke Dnům dětského čtení připojily – je vidět, že to není žádná novinka.
A tak, když se řekne výzva, tak tedy výzva! Své čtení děti na mnoha místech ještě zintenzivnily a četly si navzájem i všude kolem sebe mezi 23. dubnem a 9. květnem opravdu každý den.
Dětského předčítání nebyl ušetřen ani personál – leckde si paní uklízečky, školník, kuchařky, ředitelé a celý učitelský sbor vyslechli třeba příběh od Charlese Gilmana Šílený profesor. Když nebyl po ruce žádný člověk, tak si čtení poslechl pes nebo plyšáci. Předčítat se dá i svému odrazu v zrcadle! Každý jedinec, který se zapojil, má pro nás obrovskou váhu a je nanejvýš důležitý. Když si četl třeba i sám sobě, zaslouží si od nás záložku do knížky.
Máme ohromnou radost, že naší výzvou Dny dětského čtení nekončí. Na základě zkušenosti se například žáci v Úšovicích rozhodli, že za seniory, kterým předčítali v rámci naší akce, budou docházet každou středu ve 13 hodin. Chtěli bychom proto vytvořit tradici a Dny dětského čtení opakovat i v roce 2020.
Letos můžeme směle potvrdit, že v rámci Evropské kampaně Europe Reads, pod jejíž hlavičkou se Dny dětského čtení konaly, jsme dokázali, že Česká republika není ke čtenářství lhostejná. Budeš nám vůbec stačit, Evropo?
2 Fotografii pojmenujte podle sebe, nejdřív příjmení a pak křestní jméno (například Holečková Bára). Pak nám fotku pošlete na mail 
Sdílet na facebooku
Tweetnout
Instagram