„… Co to znamená „odpovědnost“ v tomto mezním slova smyslu? Říká se, že to je příkaz chovat se tak, jak by se měli chovat všichni, že to je odpovědnost člověka nejen ke světu, ale i „za svět“, tak, jako bych to byl já, kdo bude souzen za to, jak to s tímto světem dopadne. Odkud se bere tahle podivná a zjevně nepraktická a tzv. „nereálná“ podstata mravního zákona, toho, čemu se říká „dobro“? Myslím, že to je zřejmé: onen podivínský pocit „odpovědnosti za svět“ může mít asi jen ten, kdo se skutečně nějak (ať už vědomě či nevědomě) vnitřně dotýká „absolutního horizontu bytí“, kdo s ním nějak komunikuje či zápasí, kdo z něho čerpá smysl, naději, víru, kdo se ho opravdu nějak (svou vnitřní zkušeností) zachycuje. Čili: tím, že nazře sám sebe jako součást řeky, převezme i svou odpovědnost za řeku… “

(Dopisy Olze, 20. 3. 1982)

„Pokud jde o odpovědnost: Co to vlastně je a odkud se bere? Mnohokrát jsem o tom v životě přemýšlel a vždy znovu jsem nakonec dospěl k názoru, že odpovědnost je odpovědí na výzvu, která k nám přichází ze světa jako celku, a že je tudíž zakotvena kdesi nejhlouběji, v tom, co je za všemi za. Odpovědnost není pouhým ohledem na to, co si pomyslí naše okolí, abychom se jevili v dobrém světle, aby o nás mělo naše okolí hezké mínění. Odpovědnost je náš závazek svým způsobem metafyzický, závazek ke zvláštnímu partnerovi, k paměti bytí, ke komplexitě světa. Je to závazek k tomu, co všemu jsoucímu dává smysl.“

Václav Havel, 2007

„Zdá se mi, že má-li se změnit k lepšímu svět, musí se cosi změnit především v lidském vědomí, v samotném lidství dnešního člověka; člověk se musí nějakým způsobem vzpamatovat; musí se vyprostit z toho strašlivého zapletení do všech zjevných i skrytých mechanismů totality, od konzumu přes represi a reklamu až po televizní manipulaci; musí se vzbouřit proti roli bezmocné součástky gigantického stroje, který se řítí bůhví kam; musí v sobě nalézt opět hlubší odpovědnost za svět – což znamená odpovědnost k něčemu vyššímu, než je on sám.“

(Dálkový výslech, 1986)

Pravidla a porota

Texty, psané v českém jazyce, v rozsahu 5 až 10 normostran (9 000 – 18 000 znaků), opatřené jménem autora, rokem narození a názvem střední školy posílejte v elektronické podobě na adresu: [email protected]. Autor textu ručí za jeho původnost. Eseje posuzuje porota složená z pracovníků Knihovny Václava Havla. V porotě zasedne mimo jiné diplomat, autor a politik Michael Žantovský nebo spisovatel Jáchym Topol.

Termín odevzdání esejů

3. 4. 2020

Ocenění

Tři nejlepší studentské práce budou oceněny finanční odměnou 15 000 Kč, 10 000 Kč a 5 000 Kč

Kontakt

V případě dotazů nás kdykoli kontaktujte na [email protected] nebo [email protected]