CO SE NAUČÍTE?

– Jak využít ve výuce nabídku galerijních animačních programů.

– Jak zapojit žáky a studenty do vzdělávacích aktivit k tématům historie, občanství, demokracie, lidských práv, společenských stereotypů a médií.

– Jak rozvíjet u žáků a studentů mediální gramotnost, kritické myšlení, kreativní přístup a aktivní občanství.

– Jak využít získané metodické materiály ve výuce.

CO SI ODNESETE?

– Metodický materiál a pracovní listy.

– 2 volné vstupenky na výstavu.

– Pozvánky na vernisáže.

– Katalog dle vlastního výběru.

Více informací naleznete zde.

H7O je zaměřen především na aktuální dění v literatuře. Každé pondělí bude přinášet aktuality a zprávy ze světa knih od nás i v zahraničí, díky nimž čtenářům neunikne žádná zásadní novinka, převrat nebo klep. V úterý přijdou nemilosrdné recenze a kritiky na tituly, které hýbou českou literární scénou. Ve středu nabídneme profily známých aktérů literárního života i neznámých pracantů literárního provozu, rozhovory a reportáže z výšin i podzemí. Každý čtvrtek uveřejníme provokativní komentář k aktuálním událostem v umění a kultuře obecně. V pátek se můžete ponořit do hlubin textů z filozofie, literární teorie nebo historie v rubrice Akademie a víkend je vyhrazen nové beletrii – ukázkám z připravovaných knih, originálních povídek, nepublikovaných básní.

Editorem portálu je redaktor časopisu Host Zdeněk Staszek, který doplňuje: „Současně se zde otevře prostor i pro komentáře ke zveřejněným článkům a pro diskusi na aktuální témata, která budou přinášet i naši čtenáři. Naším cílem je, aby po ranní kávě a zprávách o počasí byl H7O prvním kliknutím každého milovníka literatury.“

Kromě stávající redakce časopisu Host budou mezi stálé spolupracovníky a komentátory patřit například novinář Ondřej Nezbeda, básník Jonáš Hájek nebo publicista Petr Fořt. Grafickou podobu H7O navrhl známý grafik a typograf Martin T. Pecina.

Nebudí „blbec“ v názvu vaší nové knihy rozpaky?

Od přísných učitelek a útlocitných rodičů za to možná propadnu nebo dostanu z milosti za čtyři. Věřte mi, že jsem snad půl roku váhal, jestli tam toho blbce dát. Probírali jsme to mockrát s paní redaktorkou Šavlíkovou, po přečtení ukázky na besedách jsem se radil s nejlepšími učitelkami, co znám, a všechny mi toho blbce schválily. Je fakt, že normální jedenáctiletý kluk o sobě neřekne: To jsem ale hloupý chlapec! – A taky mi pomohl Dostojevskij. Kdesi napsal, že ten, kdo o sobě aspoň jednou za měsíc neřekne, že je blbec, ten blbec doopravdy je.

Na jakou známku jste třeba vy, jako dědeček?

Kdybych se měl oznámkovat, rozhodně bych si nedal jedničku. Možná trojku. Nebo dvojku. S přimhouřením oka. Není to špatné, ale mohlo by to být lepší. Mohl bych se věnovat Míšovi a Natálce mnohem víc, ale někdy předstírám, že nemám čas, že právě píšu do své příští knížky to úplně nejdůležitější… Znáte to – my, dospělí, vlastně děláme pořád jenom samé nejdůležitější věci 🙂

Ani v této knize nemáte zlé lidi? Myslíte, že neexistují nebo o nich prostě nechcete psát?

Mně se o zlých lidech opravdu psát nechce. Snažím se čtenáře pobavit, rozesmát, ale myslím si, že nelakuji svět na růžovo a píšu o problémech. Pokouším se vidět svět dětskýma očima a posuzovat ho dětskou logikou. Děti neřeší tunelování, lži politiků, praktiky lobbistů a kmotrů, dítě trápí, proč dala jejich paní učitelka za stejné chyby Marušce dvojku a Martinovi trojku, proč rodiče pomlouvají strejdu Oldu za to, že se rád směje, proč ho nikdo nevzal do cirkusu, když tam byl Matěj už desetkrát… Nejsou to malé problémy. Všichni přece víme, že náš problém je vždycky ten největší. A u dětí to možná platí dvojnásob.

Teď chystáte s projektem LiStOVáNí s knihou velkou šňůru po celé republice. Jak se na to těšíte a mají si vzít diváci s sebou žákovskou?

Především jsem rád, že jste si mou knížku pro LiStOVáNí znovu vybrali. Poprvé jste listovali mými Pachateli dobrých skutků a bylo to perfektní. Vím tedy, do čeho jdu a těším se.

Vy, diváci, si s sebou žákovské knížky rozhodně neberte. Ostatně známkovat nebo hodnotit budete vy nás!

A víte, co bych si nejvíc přál? Ne abyste nám dali jedničku. Jak už jsem říkal, známky nejsou tím hlavním. Já bych byl nejšťastnější, kdybych vyšel po představení z divadla a viděl vás, jak všichni sedíte na stromech.

Proč? To neřeknu! O tom právě knížka i LiStOVáNí Prázdniny blbce číslo 13 aneb Jak jsme zachraňovali svět jsou!

Vzkaz v jedné větě?

Mějte se rádi, i když nemáte samé jedničky!

Zdroj: citarny.cz a listovani.cz