Je protikladem velké čtení?

Velké čtení – to už jsou právě ty velké, opravdové knihy.

Malé čtení – to je název, který jste vymysleli, nebo se jedná o zavedený termín?

Lámala jsem si hlavu, jak to vlastně nazvat. Rozsahem jsou naše miniknížky menší než u nás obvyklé 1. čtení. Jazyk tu ale není moc zjednodušený, patří spíš do 2.-3. čtení.

S ilustrátorkou Vendulou Hegerovou jsme nakonec text nenapsaly VELKÝMI PÍSMENY jako v našem prvním čtení, KOS JE BOS. Na stránkách převládají ilustrace a klasická malá písmena vypadají mezi nimi lépe. Chtěla jsem, aby knížky měly vtip a švih. Aby to byl veršovaný příběh. Kratičké věty a slova, jednoduché slabiky prvního čtení, to vše vám odřízne cestu ke spoustě nápadů, co by se krásně rýmovaly (K večeru se po něm sháněl americký kokršpaněl). Tu cestu si jako autor uzavírám už moc často: v Obrázkových básničkách i říkankách mohu vybrat jen rým, co se dá nakreslit, v Kouzelné abecedě jsem zase svázána daným písmenkem. Ale nestěžuji si, protože je to zároveň skvělá inspirace, děj se stáčí nečekaným směrem. Zjednodušený jazyk takovou inspiraci moc neposkytuje. Pro nácvik čtení je dobrý, ale nezní tak pěkně, jak to čeština umí.

Tak jsem pro tohle čtení zvolila jinou cestu: plnohodnotný jazyk, ale málo textu a hodně obrázků. Střídat se s dospělým a číst jen málo (to, co je napsáno tučně). Odtud tedy ten název MALÉ ČTENÍ. Nic výstižnějšího jsme nenašly. Pátrala jsem, jestli už to nějaké nakladatelství nepoužívá, a zdá se, že ne. Kampaň Celé Česko čte dětem pořádá tzv. malá a velká čtení. Jde ale o něco jiného – skupině dětí přijde číst babička, paní učitelka či nějaká „velká“ osobnost. Tak myslím, že se nám to nebude plést.

Pak jsme vymýšlely logo MALÉHO ČTENÍ podobné našemu 1.-3. Čtení. Zvítězil panáček, co si hoví v knížce s rukama za hlavou, čtení je pohoda.

Kde jste se inspirovali?

Inspirovala, či přímo přemluvila mě kamarádka Josie, Angličanka, která se tu vdala a jejíž děti chodí u nás v Černošicích do školy. Zlobila se, jak tu malé čtenáře hned na počátku zavalujeme celostránkovými texty v tlustých knihách. Ukázala mi, jaké knížečky čtou s dětmi oni a radila: méně textu, víc obrázků. Musí to být útlá knížečka, vždyť jde o čtenářskou kuráž a radost z první přečtené knihy. Jejími radami jsme řídily i v knize KOS JE BOS.

Naše první MALÉ ČTENÍ, ŽERYK to spočítá, je zároveň i matematikou. Žeryk se snaží pomoci Matějovi s domácím úkolem: kolik je pět krát čtyři? Pokouší se to zjistit ve městě, oběhne pět obchodů, ale nikdo mu neporadí. Odevšud si ale odnese čtyři věci…

Ve druhé knížce ŽERYK na cestách se zase hlavní hrdina bezděky přiučí anglicky.

Třetí MALÉ ČTENÍ, ŽERYK pracuje, právě chystáme, těšte se!

Na konci miniknížek je vždy pár úkolů, to máme s Vendulou rády a vyžíváme se na nich. Já úročím své zkušenosti se zábavnou výukou angličtiny a ona s rébusy a hádankami, co už léta vymýšlí do Sluníčka i jinam. Za tu dobu, co spolu pracujeme, jsme se opravdu skamarádily, a o to je to lepší. Tvůrčí spolupráce je jedna z nejhezčích věcí na světě, co znám. Když jsou moje verše jenom na papíře, bez obrázků, je to ještě takový nedokonalý tvor, taková larva. Pak to dáváme s Vendulkou dohromady, obrázky tomu dodávají úplně nový rozměr, skoro jako další život. To už je z toho zakuklená knížka. No, a když se nakonec v tiskárně vyklubou naši hotoví brouci, je to pro nás učiněný zázrak. Doufáme, že potěší i děti.

Pro Rosteme s knihou odpovídalala na otázky Hanka Jelínková