Jednoho dne představí čtvrťák Hubert, geniální, i když trochu podivínský vynálezce, svému kamarádovi Hugovi miniponorku, kterou vlastnoručně sestavil pinzetou a v níž hodlají podniknout plavbu vodovodním potrubím města. Záhy k sobě přiberou ještě špionku a módní návrhářku Ofélii a založí klan s tím „nejkrutodrsnopřísnějším“ názvem – podle počátečních písmen svých jmen si začnou říkat H₂O. Tajná mise potrubím, které je zavede, kamkoliv jen budou chtít, může začít! Při dobrodružstvích party tří školáků, kteří se narodili v autorské dílně spisovatele Petra Stančíka (1968), se budou královsky bavit nejen děti, ale i rodiče. Vedle dynamického děje a neuvěřitelně živého jazyka totiž titulem prostupuje všudypřítomný humor a nadsázka. Publikace má zároveň výrazně edukativní charakter – pokud se malí zvídaví čtenáři setkají s termínem, kterému nerozumí, nemusí ho hned „googlovat“, ale s velkou pravděpodobností ho najdou vysvětlený na boku. Dozví se tak např., co je to tzv. Leydenská láhev nebo jaký je rozdíl mezi rotundou a rundou, což se jim v dospělosti jistě přidá.

„V knize není nic, co by neznal každý bolestně dospívající člověk,“ říká Prchalová. „Touha po lásce, po přátelství a v neposlední řadě po něčem vzdáleném a těžko dosažitelném…. po něčem, co nás přesahuje.“

Ztracený dědeček se dá podle Prchalové číst také jako metafora. „Je to vlídná, moudrá, vnitřně pevná a chápající autorita, po které děti touží, ale která jim chronicky chybí. Na druhou stranu je na světě čím dál víc silných dětí, které se nenechají jen tak oblbovat. Jsou jim už těsné naše zastaralé, nefunkční systémy, ze kterých se chtějí a dokáží vymanit,“ líčí Prchalová, která vystudovala JAMU a je vítězkou Dramatické soutěže o Cenu Alfréda Radoka za hru Závrať.

Obsáhlý vizuální doprovod v podobě téměř stovky ilustrací vytvořila výtvarnice Eva Koťátková, která patří mezi mezinárodně nejúspěšnější dnešní české umělce. Je držitelkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, loni získala titul Osobnost roku za nejvýraznější umělecký počin a v současnosti je na druhé příčce žebříčku J&T Banka Art Index. Téma dětství, školy nebo organizovaného chování je pro její tvorbu stěžejní, v Příručce mladého hledače chce čtenářům připomenout, že i ve zdánlivě obyčejném prostředí, jako je například domov, se skrývá spousta překvapivých věcí a dobrodružství.

„Největší smysl podle mě mají ty knihy, které ukazují dítěti svět v jeho pestrosti a šíři a to včetně těch stránek současného světa, které nejsou příjemné pro pohled,“ říká Koťátková. „Pomáhají mu dozvídat se více o sobě i o druhých, vlastní roli, učí empatii. V naší knize představujeme dětství a dospívání jako stav neustálého hledání, které nemusí nutně přinést odpovědi na vznesené otázky, ale nenápadně proměnit hledače samotného.“