Archiv autora: Barbora Pavlovská
e-knihy v knihovnách – celosvětový průzkum
Caroline Carlsonová: Jak jsem napsala pirátskou knihu
Ve skutečnosti je to celé trochu složitější a taky děsivější. Ale myslím, že ta historka je vlastně lepší.
V té ne-tak-úplně krátké a ne-tak-úplně roztomilé verzi tohoto příběhu jsem prvních patnáct stránek Pokladu Čarodějky ze severu napsala v čekárně nemocnice Greater Chesapeake Hand Clinic v květnu 2010. Manžel si zlomil zápěstí a mně byla přidělena úloha řidiče — vozila jsem ho k doktorovi na kontroly, na rentgen a převazy. To znamenalo, že jsem trávila spoustu času v čekárně, kde nebyla Wi-Fi ani žádné kvalitní časopisy; jinými slovy, bylo to ideální místo na psaní. A já jsem potřebovala napsat něco nového. Dokončovala jsem tehdy jiný román, fantasy pro mládež, který jsem si pro sebe pojmenovala majáková kniha (Pokladu Čarodějky ze severu zase říkám pirátská kniha — na názvy nejsem dobrá). Měla jsem hotových sto stran majákové knihy a byla jsem z ní neskutečně nadšená — i mojí vedoucí práce se líbila! Mně se líbila. Bude to moje první kniha! Ale potřebovala jsem napsat patnáct stran něčeho nového do semináře ve škole a chtěla jsem, aby to bylo něco zábavného a praštěného.
Na tomto místě by asi bylo dobré zmínit, že jsem vždycky milovala piráty. V hlavě se mi už několik měsíců honil neúplný nápad na pirátskou knihu, dokonce jsem si o tom poznačila odstavec do svého souboru s náměty. Zněl doslova takto:
Dívka, která se snaží zapsat na pirátství, ale přijímací úřad odmítne její žádost a předá ji Penzionátu slečny Pimmové pro jemné dámy. Psáno částečně v dopisech, pohlednicích, inzerátech, vizitkách, novinových výstřižcích. Fiktivní svět, velice vtipný.
Pokud někdo z vás Poklad Čarodějky ze severu v jeho konečné verzi četl, ví, že tato původní myšlenka stále do značné míry odpovídá současné podobě knihy. Měla jsem zadaný termín a spoustu volného času v čekárně nemocnice Greater Chesapeake Hand Clinic, tak jsem ze sebe vydolovala těch patnáct stránek a rozeslala je ostatním členům semináře.
A tehdy se stalo něco hrozného. Kolegům ze semináře se kniha líbila! Chtěli vědět, co se bude dít dál. Měli úžasné nápady, jak v příběhu pokračovat, a vyvolali ve mně nutkání na tom okamžitě začít pracovat. Lidé se mě začali ptát, jak se pirátské knize daří. Strašné bylo, že se jí nemohlo dařit nijak.
Byl to koneckonců jen úkol do školy a já jsem těch patnáct stran odložila, abych mohla pracovat na své opravdové lásce, na majákové knize. Jenže na tu se mě nikdy nikdo nezeptal. Zdálo se, že se lidem celkem líbí… ale to, o čem chtěli slyšet, byla pirátská kniha. Začala jsem majákovou knihu trošku bránit. Bylo to mé stydlivé a nešikovné prvorozeně čekající ve stínu. Jistě, jakmile si to přečte víc lidí, budou se mě místo pirátů ptát na majákovou knihu.
Ignorovala jsem náznaky. Dokončila jsem majákovou knihu. Po dvou stech stranách a něco a pěti letech od chvíle, kdy jsem na ní začala pracovat, jsem měla první verzi, na kterou jsem byla pyšná.
Moje první kniha! Představovala jsem si, jak by mohla vypadat její obálka. Představovala jsem si, jak z ní předčítám v knihkupectvích. Na začátku posledního semestru postgraduálního studia jsem majákovou knihu ukázala své vedoucí práce. Myslela jsem, že semestr strávíme dolaďováním knihy a v době promoce ji s velkou slávou pošlu do světa.
Dám si přestávku na hysterický smích.
Moje vedoucí Martine Leavittová je úžasná spisovatelka a skvělý člověk. Na konci ledna mi poslala dopis. Přečetla majákovou knihu. A — podala to všechno tak laskavě a taktně, jak jenom to šlo — prostě si nemyslela, že to bude fungovat. Pokud bych chtěla opravit fatální chyby, musela bych nejspíš najít novou zápletku.
Martine mi řekla, že by mi ráda pomohla s úplným přepsáním příběhu. Ale byla to zároveň ona, u koho jsem onu zimu psala pirátskou knihu a kdo mi při psaní radil — nechtěla bych radši pracovat na tomto příběhu?
Tehdy jsem si dala od psaní krátké volno. Zavolala jsem mámě — v dobách krize je to vždycky dobrá strategie. Navrhovala, že vždycky můžu jít na práva, když mi to s psaním nevyjde. V tu chvíli mi bylo jasné, že bych udělala cokoliv, abych se stala spisovatelkou, protože na celé zeměkouli neexistoval způsob, jak mě dostat na právnickou školu.
Zatímco se mi hojily rány, znovu jsem si přečetla jednu ze svých nejoblíbenějších knih na světě, Howlův putující zámek od Diany Wynne Jonesové. A asi po milionté jsem si vzpomněla, proč chci psát. Chci psát knihy jako je tato, knihy, do kterých se čtenáři mohou nořit pořád znovu a znovu, když je na ně zbytek světa krutý. Chci psát knihy, které čtenáře rozesmějí, které budou děti milovat a budou se moct oddávat jejich čtení stejně dychtivě jako dospělí. Bylo bolestivé vyslechnout si pravdu o majákové knize, ale věděla jsem, že Martine se neplete — nefungovalo to. A co hůř, už jsem na ni neměla energii. Chtěla jsem se pustit do něčeho nového, zábavného a hravého a legračního, co by mi připomnělo, proč vůbec píšu. Tak jsem Martine odpověděla, že se chci pustit do pirátské knihy.
Napsala jsem Poklad Čarodějky ze severu během čtyř měsíců. Nebylo to vždycky zábavné a snadné — ale většinu času ano. Je to kniha mého srdce a kniha, kterou bych nemohla napsat, kdybych za sebou neměla zkušenost s předchozími rukopisy. Netuším, jestli majáková kniha někdy spatří světlo světa; ještě pořád jsem nevymyslela, jak ji přepsat, a i kdybych na ní chtěla znova pracovat, přicházejí další projekty, které vyžadují mou tvůrčí energii. Přestože bylo těžké tento rukopis opustit, jsem ráda, že jsem byla schopná to udělat. Díky tomu jsem vytvořila knihu, jakou jsem celou tu dobu potřebovala napsat — a naučilo mě to spoustu věcí, které nakonec udělaly Poklad Čarodějky ze severu silnější, než by byl jinak. Psaní žádné knihy není zbytečná zkušenost; každá kompostovaná předloha je hnojivem pro malé zelené úponky zápletky, která přijde po ní.
Každopádně, tak jsem napsala svou pirátskou knihu. Není to kniha, o níž jem si myslela, že ji vydám jako první, ale shrnuje téměř všechno, co jsem se dosud naučila o psaní a o životě: bavte se a jděte si za svými sny s mečem u pasu a chrličem v tašce.
Zdroj: http://carolinecarlsonbooks.com/2011/12/how-i-wrote-my-pirate-book
hostbrno.cz
Ahoj, potkáme se osobně? 40 % dětí na internetu by souhlasilo
„Výzkum rizikového chování českých pubescentů a adolescentů probíhá od roku 2010. Monitorujeme rizikové komunikační jevy spojené s využíváním internetových služeb. Zaměřujeme se především na kyberšikanu, rizikové seznamování v prostředí internetových služeb, sdílení intimních materiálů v prostředí internetu, zveřejňování osobních údajů, rizikové využívání sociálních sítí a další fenomény,“ uvedl Kamil Kopecký z Pedagogické fakulty UP, koordinátor projektu E-Bezpečí.
Cizímu o sobě prozradí hodně
Výsledky výzkumu potvrdily, že děti jsou ve vysoké míře ochotny sdělovat osobní informace lidem, které znají jen z on-line prostředí. Celkem 63 % (o 10 % více než v r. 2013) dotázaných dětí pošle cizímu člověku své jméno a příjmení. E-mailovou adresu mu sdělí 43 % z nich (12% nárůst). Fotografii obličeje by na požádání poslalo 39 % účastníků výzkumu (13% nárůst). „Sdílení vlastních intimních materiálů s ostatními uživateli internetu (tzv. sexting) provozuje stále větší počet dětí. Téměř 8 % z nich v prostředí internetu sdílí vlastní intimní fotografie a videa, přičemž jiným uživatelům internetu – partnerům, přátelům – je zasílá více než 12 % dětí,” řekl Martin Kožíšek, manažer internetové bezpečnosti ve společnosti Seznam.cz.
Zarážející je i počet dětí (40 %), které by bez problému šly na schůzku s člověkem, kterého znají jen z internetu. Celkem 40 % z nich by na výzvu k osobnímu setkání od kamaráda z internetu odpovědělo kladně, což je o 4 % více než v r. 2013. O svém „rande naslepo“ by se nejčastěji (55 %) svěřily kamarádovi či sourozenci a jen ve 42 % případů rodičům.
Kyberšikana
Od loňského roku vzrostl počet napadení – děti se nejčastěji potkávají s průnikem do jejich osobních účtů (35 % – 12 % z nich přiznává, že se kvůli tomu dostalo do problémů) a verbálními útoky (34 %), mezi které se řadí i vydírání. „Počet případů vydírání dětí s využitím materiálů sexuální povahy v ČR trvale roste. Data z loňského roku potvrzují, že bylo prostřednictvím internetu vydíráno téměř 8 % dětí. K vydírání jsou nejčastěji využívány fotografie a videa, která děti dobrovolně či pod nátlakem posílají pachatelům,“ řekl Kopecký.
Výzkum se letos poprvé zabýval také tím, zda mají děti přístup k webové kameře a jakým způsobem ji využívají. Zařízení, které udělá obrazový záznam, má k dispozici přes 69 % dětí. „Téměř 3 % českých dětí potvrzují, že je někdo v průběhu posledního roku ponižoval, vydíral či jim vyhrožoval právě s použitím záznamu z webkamery,“ zdůraznil Kopecký.
Potřebuješ pomoc?
Stejně tak, jak se děti rychle učí využívat nejmodernější technologie, jsou šikovné i v případě, že potřebují pomoc – umějí si ji na internetu aktivně vyhledat. „Při spuštění poradny u projektu Seznam se bezpečně! v roce 2009 jsme zaznamenávali několik jednotek dotazů či žádostí o pomoc. Nyní nám do poradny přichází až 40 zpráv měsíčně a každý rok tento počet roste zhruba o 25 %,“ doplnil Kožíšek. Preventivní programy jsou proto velmi důležité. „Díky dlouhodobé práci s dětmi, učiteli a dalšími subjekty se nám daří oslovovat nejvíce zranitelnou skupinu. Děti si díky našim projektům osvojují základy bezpečného chování na internetu a učí se rozpoznávat rizikové situace, kterým mohou být na internetu vystaveny,“ vysvětlil Kopecký.
Výsledky výzkumu potvrzují stálou potřebu zvyšování internetové gramotnosti. K tomu slouží i Centrum pro bezpečnost Google, nabízející informace jak se chovat na internetu bezpečně a co může každý udělat pro ochranu sebe i své rodiny. „Stejně jako se učíme pravidlům bezpečnosti na silnici nebo v komunikaci s cizími lidmi, je důležité naučit se bezpečně a zodpovědně používat internet. Proto se internetové gramotnosti věnujeme dlouhodobě. Na vytvoření správných návyků pro používání internetu je zaměřen projekt Web Rangers. Vychází z poznání, že je efektivnejší, pokud děti sdílí své znalosti mezi sebou samy. Iniciativa tak nejen učí teenagery jak bezpečně používat internet a z titulu Web Rangera šířit své znalosti mezi vrstevníky. Ukazuje jim, že internet a jeho nástroje jsou důležité i ve vzdělávání a usnadní jim mnohé i v jejich běžném životě,“ doplňuje Michal Zachar, marketingový manažer českého Googlu.
Výsledky Výzkumu rizikového chování českých dětí na internetu 2014 přenesou do svých strategických dokumentů MŠMT a MVČR. Také dva velcí internetoví hráči, kteří se tohoto projektu letos poprvé zúčastnili, Seznam.cz a Google, využijí výsledky výzkumu pro zlepšení svých služeb.
Prezentace výsledků ke stažení (PDF)
Bližší informace:
Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.,
Centrum prevence rizikové virtuální komunikace PdF UP
E-mail: [email protected]
Telefon: 777 146 808
Rychlé čtení se může naučit každý
Pro čtenáře zdarma
Pro všechny uživatele jsou zdarma k vyzkoušení 3 úvodní lekce, poté je potřeba aktivovat plný přístup. Přestože je aplikace finančně dostupná, v rámci zachování rovného přístupu ke vzdělání byla navázána spolupráce s knihovnami, které mohou svým čtenářům nabídnout aplikaci zcela bezplatně. V této verzi sice chybí některé vymoženosti plné verze, například detailní osobní statistiky průchodu studiem, i přesto však může každý celou výukou projít a rychlé čtení se v knihovně naučit.
V současné době je zapojeno více než 200 knihoven a autoři projektu usilují o registraci dalších. Celý proces zapojení knihovny je jednoduchý. Knihovnám stačí pouze vyplnit registrační formulář a ihned mohou službu nabídnout svým čtenářům.
Výsledky patrné téměř ihned
Projekt běží necelé 2 roky a za tu dobu získal více než 11 tis. registrovaných uživatelů. Již po absolvování úvodních tří lekcí je průměrné zlepšení 39 %. Zlepšení uživatelů, kteří využili plný přístup je 150 %, výjimkou ale nejsou ani trojnásobná zlepšení v rychlosti čtení.
Důležitou informací je, že při vyšších rychlostech zůstává zachována míra zapamatování textu, větších rychlostí tak není dosaženo na úkor kvality čtení. Míra zapamatování textu před i po výuce se pohybuje kolem 80%.
Budoucnost projektu
Cílem projektu je mimo jiné i zapojení domácích škol. Autoři doufají, že se jim podaří výuku rychlého čtení prosadit do výuky zejména na gymnáziích a odborných středních školách. První výsledky absolventů ze škol již mají a další školy postupně přibývají.
Aby se školy mohly s možnostmi výuky blíže seznámit, mají navíc do konce školního roku možnost získat bezplatně testovací přístup pro své studenty i učitele. Zájemcům stačí vyplnit kontaktní formulář na webu.
Čtenář na jevišti
Výběr nejzdařilejších inscenací:
Bude vybráno pět nejinspirativnějších a nejzajímavějších inscenací k předvánočnímu setkání, kde soubory předvedou již finálně nastudovaná představení. Toto setkání proběhne ve středu 17. 12. 2014 v Divadle Kampa, kde budou mít děti zároveň možnost zhlédnout divadelní představení profesionálních herců.
Chybět samozřejmě nebudou lákavé ceny i hodnocení a postřehy odborné poroty.
Kdo se může přihlásit:
Přihlásit se mohou divadelní a zájmové soubory a kroužky, školní třídy i další kolektivy a skupinky dětí, v libovolném počtu, jakékoliv věkové kategorie do 15 let pod vedením pedagoga, knihovníka atp.
O přihlášku a podrobné informace si pište nebo volejte na [email protected], +420 702 290 852
Viva literatura!
JdemeDoSkoly.cz – online poradna pro rodiče
Perpetuum – časopis pro rodiče a pedagogy
Souboj čtenářů 2014 – vítězové finále
Za všechny správně zodpovězené otázky bylo možné získat 75 bodů, jednotlivé soutěžní týmy si vedly následovně:
UMÍSTĚNÍ | NÁZEV ŠKOLY | POČET BODŮ |
1. místo | Gymnázium V. Nováka Jindřichův Hradec | 55 |
2. místo | Gymnázium, Praha 9, Špitálská 2 | 54 |
3. místo | ZŠ Břeclav Slovácká 40 | 52 |
4. místo | ZŠ Děčín 1, Komenského nám. | 44 |
5. místo | ZŠ Šumperk, 8. května 63 | 42 |
V mezičase, kdy porota hodnotila odpovědi jednotlivých soutěžních týmů, měli žáci možnost poslechnout si povídání s Galinou Miklínovou a Martinem Vopěnkou – autory dvou vybraných soutěžních titulů.