Robert Muller, jeden z diváků, nás potěšil těmito slovy: „Už dlouho jsem neviděl tak imaginativní inscenaci, kde jsem se těšil na každou další scénu, co asi přinese za nápad. (Mě tedy nejvíc dostal příchod jara s pozdravem „Dobrý den.“) Pánská šatna snad promine, ale dámy v tomto kuse zcela ovládly scénu, zejména jejich proměny v různou lesní zvěř, motýlky, loupežnického velitele a další a další, tím jsem byl opravdu unešen. Jak stačilo jedno dvě gesta a „bylo to tam“. Jedním slovem řečeno: báječné. PS. A to jsem ještě nezmínil, jaká je to úleva, když se divák v činohře dočká skutečného zpěvu!“

Knížka německého spisovatele Michaela Endeho “ Děvčátko Momo a ukradený čas” napínavou a poetickou formou odkrývá veliké nebezpečí současné civilizace – nedostatek času. Jako bychom se všichni dostali do soukolí neustálého spěchu a nestíhání.

„Nemám teď na tebe čas“, tuto větu slýcháváme my a hlavně děti několikrát za den. Ale kam se poděl ten čas? Kde se skrývá? Kam či komu jsme ho prodali? Kradou nám ho šediví muži v šedivých oblecích, s šedivými obličeji, s šedivými doutníky? Ano je to pohádka, ale tak současná a tak pravdivá, že jsme se rozhodli ji zdramatizovat a pokusit se její poselství přenést na jeviště.Toto představení je vhodné pro starší děti a hlavně jejich rodiče.

Bylo či nebylo? Byl jednou jeden les, tedy spíše smetiště, v němž vládl Král Lesa, tedy spíše Smetiště…
A taky byl jeden Honza, kterého putování za Vílou Vod, Matkou Zemí, Králem Větru a Králem Ohně zcela proměnilo.
A nesmíme zapomenout na malého lesního skřítka, to by byl malér. To bychom to naše vyprávění pěkně ošidili.
Jste zvědaví, o čem bude? Tak vám nezbývá nic jiného, než se přijít podívat.