Po dlouhém a náročném hodnocení dospěla pětičlenná porota k závěru a vybrala 5 nejzajímavějších inscenací - scénických čtení. Volba to byla opravdu těžká, všechna představení jsou zajímavá a za všemi je vidět velký kus práce. Do projektu Čtenář na jevišti zaslalo svou dramatizaci celkem 50 souborů (z toho jeden dodatečně mimo hodnocení). Čtěte dále a zjistěte, které inscenace jsou ty nejzajímavější.

Porota se snažila odhlédnout od všech rušivých vjemů a vnímat obsah, nikoliv formu videí. Hodnitila práci a snahu dětí, která byla u všech úžasná. Každý účastník si zaslouží naše velké poděkování za účast v projektu a zároveň velkou gratulaci za inspirativní aktivitu, kterou předvedl.

Vybranými soubory v náhodném řazení jsou:

• Sekunda A – Gymnázium Fr. Křižíka a zákl. škola Plzeň, pod vedením Mgr. Jana Anderleho s inscenací Dárce (Lois Lawryová)

• Bezejména – Základní škola Liberec, Aloisina výšina, pod vedením PhDr. Miroslavy Čechlovské s incenací Vzdálené bubny lépe zní (Hana Doskočilová)

• Moje holky – ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř, pod vedením Jarky Holasové s inscenací Pan Kdybych hledá kamaráda (Pavel Šrut)

• Gymnázium Olgy Havlové, pod vedením Mgr. Petra Horáka s inscenací Příběh Louise Braille (Jakob Streit) – (ukázka práce 1, ukázka práce 2, ukázka práce 3)

• Pohádka – Dětský domov Chomutov, pod vedením Jany Jiráskové s inscenací Středa nám chutná (Iva Procházková)

Všem účastníkům bude v následujících dnech zasláno individuální hodnocení poroty.

O své postřehy z celého projektu se podělila porotkyně MgA. Martina Longinová, která se ve své práci nejvíce zabývá mluveným projevem:

„U všech hodnocených souborů bych chtěla pochválit snahu, není jednoduché kvalitní text najít, vybrat, s dětmi ho přečíst nejprve tak, aby všichni porozuměli obsahu, hlavní myšlence a tématu předlohy, případně pak také vybrat úryvek či části, aby tvořily určitou celistvost a logiku.

Z mého pohledu je méně někdy více. Ať už se to týká délky konečné předlohy ke čtení, míry zvolených divadelních výrazových prostředků jako jsou kostýmy, kulisy, hudba, pohyb, další scénografie atd., které mnohdy odvádějí pozornost od toho nejdůležitějšího – sdělení.

Domnívám se, že základem je porozumění obsahu textu, jeho výklad a jeho přesnost, spolusdílení se sebou navzájem, s posluchačem a ne vymýšlení vnějších prostředků, které jsou často nadbytečné, mnohdy zavádějící nebo popisné a nepřinášející do vyprávění další hodnotu, která by sdělování nějak zajímavě posouvala, interpretovala. Interpretace textu a tématu v něm je cíl.

Nedílnou součástí je také technika mluveného projevu. Můžeme mít krásnou předlohu, vztah k ní, hezké nápady, ale pokud nám jednoduše není rozumět a není nás slyšet, jde vystoupení hodně dolů. V tomto máme rezervy všichni a bylo by fajn se nad tím zamyslet 🙂

S tím také souvisí dle mého soudu základní vědomosti o práci s textem – s logickými důrazy, interpunkcí, pauzou, výstavbou, přirozenou intonací, tempem, rytmem, práce s postavami, emocemi…atd. To vše je v celku velmi znát, jak toto ovládáme nebo se o to alespoň snažíme.

Tedy je důležité číst s porozuměním, ale také s vědomím dobré artikulace a základními znalostmi s transformací psaného do mluveného projevu. Je to složitější proces, než se může zdát 🙂

S přáním další úspěšné práce všem zdraví MgA. Martina Longinová„